Kozlovice
Jak jsi krásná, vesničko moje, jako nevěsta, již místo věnce
myrtového, věnec hor a strání zdobí, a zář ranních červánků, diadém
z rosy ve vlas rozhodí…
(František Radvanský, kronikář obce Kozlovice 1937–1981)
Místní patrioti se dodnes dohadují o tom, zda frenštátský spád Beskyd s Čeladnou, Hukvaldami, Kozlovicemi a Hodslavicemi patří spíše k Valašsku či k Lašsku. Nejstarší pamětníci obce považují Kozlovice za vesnici s valašským rázem, ovlivněnou valašskými tradicemi a lašským nářečím. Ostatně, bývalý fojt v Kozlovicích, Jan Borák, to řekl jasně a stručně již v roce 1891: „My zmy su v Kozlovic Valaši, v Rychaltic něni su Valaši, su Laši…!“
Skutečností je, že obec Kozlovice zdobí přízvisko „dědina valašských vojvodů“. První písemná zmínka o úřadu valašského vojvody v Kozlovicích, vrchního správce salaší, pochází z roku 1565. Poslední kozlovický vojvoda opustil svůj post v roce 1764. Ve zdejším areálu Na mlýně i v areálu Fojtství se ale písněmi a tancem místní cimbálové muziky Valašský vojvoda můžete nechat zavést do světa pastýřů i dnes. Jednou z takových příležitostí je například mezinárodní folklorní festival vánočních zvyků, koled a řemesel, zvaný Souznění, konaný na několika místech v Kozlovicích i v Ostravě.
Návštěva obce Kozlovice vás zavede nejenom ke kořenům valašské folklorní tradice, ale také k poutním místům, mezi něž patří půvabné Myslíkovské Lurdy se sochou Panny Marie nebo nově vystavená křížová cesta se zvoničkou sv. Barbory na kopci zvaném Skalka.
Do Kozlovic se také jezdívalo na pstruhy a na houby. Na pstruhy do skalnatého řečiště říčky Ondřejnice kdysi chodíval i vášnivý rybář Jan Werich. Kozlovští ogaři uměli chytat „struhy“ do ruky pod břehem a „něbali se vodnich ščuruv“. Pstruhy ve svém náhonu mívá v sezóně také restaurace U Mlynářky, v areálu Na mlýně. Králová hora (613m) obklopující Kozlovice, Lhotku, Metylovice, Palkovice a Myslík zas vždy bývala a stále zůstává, vyhledávaným rájem houbařů.
Z Kozlovic lze podniknout několik příjemných výletů, jak na kole tak i pěšky, po značených stezkách, a to všemi směry. Zelená turistická stezka nás zavede zadními vrátky napříč hukvaldskou oborou do samého centra Hukvald, rodiště významného hudebního skladatele Leoše Janáčka. Vydáte-li se od kozlovického mlýna na Hukvaldy druhým směrem, podél říčky Ondřejnice, projdete kolem bývalé hospůdky „U Harabiša“. Janáček zde s oblibou pozoroval roztančená gesta Žofky Havlové a postupně si je vkládal do svých vznícených hudebních myšlenek, pozdějších „Lašských tanců“.
