Areál Fojtství v Kozlovicích a Obecná škola
Přijmete-li naše pozvání a navštívíte historické stavby
kozlovického fojtství, objevíte nejen svět valašských vojvodů –
vrchních správců salaší – kteří zde, v domě č.p. 1, přebývali a
úřadovali. Součástí areálu je i „živý skanzen“ Obecné školy a
drobná expozice věnovaná historii malebné obce Kozlovice u Frýdku-Místku.
V nedávné době zde byla také instalována expozice
sakrálního umění.
Umístění v centru obce a blízkost všech dostupných komunikačních uzlů předurčuje budovu k dlouhodobému významnému postavení. V prostorách původní dřevěné chalupy byla v roce 1785 zřízena první triviální škola v Kozlovicích se třemi základními vyučovacími předměty: psaním, počítáním a náboženstvím. Později byla kozlovická škola přemístěna do novějších prostor a na místě bylo vybudováno zděné fojtství, které však postupem času chátralo. Nový smysl této stavbě dala až aktivita ostravského podnikatele Ing. Pavla Šmíry, který se rozhodl zachránit tento významný historický objekt a navrátit mu alespoň částečně důstojnost, která mu zajisté náleží.
Levé křídlo budovy je věnováno především expozici staré školy s kabinetem a bytem řídícího učitele. Nejedná se však o muzeum v pravém slova smyslu, ale o jakýsi „živý skanzen“, který by měl v odborně vedených hodinách názorně ukázat, jak na konci 19. století probíhala školní výuka. Garantem projektu je Muzeum Komenského v Přerově, p.o.
V zadním traktu budovy je situováno informační centrum, ve kterém je ke shlédnutí malá ukázka vývoje školních vysvědčení, prvních papírových platidel a dalších historických artefaktů, včetně fojtské, ručně kované truhlice. Za zmínku stojí také vystavený soubor literárních děl J.A. Komenského a jeho následovníka Karla Amerlinga z 18.-19. století a dobové didaktické pomůcky, mezi nimiž zvláště vyniká mluvnice, jejíž vlastnictví je připisováno mladému Mikoláši Alšovi. Z jejich stránek je patrné, že už tehdy se žáci ne vždy pilně věnovali výkladu kantora, ale zpestřovali si vyučování svými črty do učebnic. V tomto případě lze snadno rozpoznat klasické motivy pozdějších malířových děl.
Ve vstupní chodbě jsou ve vitrínách instalovány tematické okruhy vývoje jednotlivých učebnic v průběhu 19. a 20.století. Zvláštní pozornost zasluhuje expozice určená pro nejmenší školáky, v níž se nachází osobní slabikář naší přední ilustrátorky Marie Fischerové-Kvěchové, i její pozdější dílo, na kterém je zřetelně vidět ovlivnění další malířčiny tvorby původními ilustracemi slabikáře.
Pravý trakt budovy začíná vstupem do stáje vybavené artefakty vztahujícími se k zemědělskému způsobu života našich předků. V mezipatře budovy je umístěna drobná expozice zachycující vztah hudebního skladatele Leoše Janáčka k této valašské dědině, jejím písním a tanečním tradicím. Zvláštní pozornost zasluhuje soška frýdecké Madony. Za obdiv stojí také původní zdobné krojové prvky Valachů a drobné předměty provázející naše předky každodenním životem.
Obraz Sv. Huberta
Obrazy jednotlivých zastavení kozlovické křížové cesty i obraz sv. Huberta (zasazený do blízkého skalního masivu vrchu Skalka naproti areálu Na mlýně v Kozlovicích) pochází z restaurátorského ateliéru Ivety a Martina Lhotákových z Kuksu u Dvora Králové – tedy z místa, které svatohubertskou atmosférou přímo dýchá. Na zdejším zámku totiž pobýval proslulý barokní mecenáš umění, filozof a milovník lovu František Antonín Hrabě Špork (*9.3.1662 †30.3.1738). Tomu se podařilo za svůj život zrealizovat mnoho snů a nevídaných kousků. Mezi ty nejznámější patřilo vybudování světově proslulých lázní v Kuksu. Na počátku 18. století byly známější než Karlovy Vary nebo Spa v Belgii!
Špork, i přes svou loveckou vášeň, byl známým odpůrcem bezuzdného zabíjení nadháněné zvěře. Jeho pojetí lovu je tzv. lov parforzní – lov na předem vytypovaného jedince, kterému je dána možnost, i když jen nepatrná, úniku. Celý průběh lovu má svá neměnná a zákonitá pravidla a rituály, včetně pocty takto ulovené zvěři, zacházení se zvěří před a po ulovení.
V listopadu roku 2008 uběhlo 313 let od vzniku nejstarší myslivecké organizace ve střední Evropě – Řádu svatého Huberta – jehož zakladatelem nebyl nikdo jiný než hrabě Špork. K uctění sv. Huberta nechal mimo jiné postavit kapličku v obci Svatý Ples u Josefova. A právě zde je ukryt originál obrazu, podle kterého restaurátorka Iveta Lhotáková namalovala na přání a objednávku ing. Pavla Šmíry (který má pro nevšední a nadčasové aktivity hraběte Šporka velké pochopení) věrnou kopii, kterou dnes můžete spatřit v Kozlovicích.
Mimochodem, z restaurátorského ateliéru manželů Lhotákových uzřel světlo světa také nově zrekonstruovaný betlém, který byl do roku 1920 v majetku kozlovického fojtství. Nyní je součástí expozice Obecné školy v Kozlovicích. Prohlédnout si jej zde můžete od 20. prosince 2008 do Tří králů.
